Příspěvky

Obrázek
  Calderón Hondo Bylo nebylo. Ještě před pár desítkami tisíc let (co to je měřeno časem existence Země?) Fuerte rozhodně neměla stejný tvar jako dnes. Nebyla taková štíhlá dlouhá spící krasavice. Minimálně na severu to žilo. Před nějakými 50 000 lety se současně otevřelo sedm ventilů, které začaly chrlit lávu. Díky tomu se rozloha původního ostrova zvětšila o 110 km2 a protáhla se k severu směrem k Lanzarote. Také se nad hladinu zvedl ostrůvek Lobos. Tohle sedmero ventilů, dneska krásných vulkanických kuželů, tvoří pěti kilometrovou lajnu, zvanou Bayuyo. Jedním z nich je i Calderon Hondo . Sopka s parádním, téměř dokonale kulatým kráterem. Vyšlápnout k jeho okraji zabere tak hodinku a určitě to stojí za to. Pod námi se otevře kotel hluboký 70 metrů a kolem dokola výhledy po širokém okolí. Vidíme ostatní vulkány, Lanzarote, Los Lobos, Corallejo, El Cotillo, útesy jihozápadního pobřeží, i větrníky elektráren. Ale vraťme se nohama zpátky na zem. Bud...
Obrázek
 Pláž Sotavento. Ikonická pláž na Costa Calma. Když si do vyhledávače zadáte obrázky z pláží Fuerteventury, zaručeně mezi prvními budou snímky odsud. Aby ne! Je nádherná! Tyrkysová voda, žluťoučký písek, modř oblohy. Kilometry pláží, které se s přílivem mění na laguny. Mimimálním zástavba, pocit divokosti a hravosti přírody.  Sotavento v překladu znamená závětří, závětrná strana (leeward). My měli štěstí a v den návštěvy vanul jen příjemný vánek. Kdo takovou kliku nemá, může si rovnou dopřát peeling celého těla jemným pískem, který vítr nese. Od věci není ani zkontrolovat časy odlivu a přílivu. Je téměř jisté, že když suchou nohou přejdete pár kilometrů po pláži, zpátky se budete brodit po pás hlubokou lagunou a společně s brodivými ptáky nadhánět rybičky ke svačině.  Jak se z pláže pomalu rodí laguna... Už nám to začíná natékat Ptáci trpělivě čekají na příležitost. Vědí, že do laguny zase připlave spousta rybiček. Na přílivu to parádně rychle jezdí. Napravo Atlantik, nal...
Obrázek
Nejjižnější cíp ostrova Jandía je takový svůj (polo)ostrov na ostrově. Je jiný. Od zbytku ostrova se liší a je i vizuálně oddělen proužkem písečných kopců, které se jinde nevidí. Ono se taky z geologických výzkumů jeví, že kdysi kdysi tohle území o velikosti 200km2 opravdu bylo samostatným ostrovem o velikosti dnešního ostrova La Gomera. Ke spojení došlo, jak jinak, výbuchem vulkánu Jandía. A tak dnes můžeme doputovat k majáku až na samém konci ostrova, aniž bychom nohu v oceánu smočili. Pravda, boty nebo kola ale budeme mít pěkně zaprášené, asfaltka sem zatím nevede, a to přidává na kouzlu konce světa.   Jandía je ten ocásek na jihu Archeologické výzkumy zase dokládají existenci šest kilometrů dlouhé zdi vystavěné z kamenů napříč celým ostrovem. Ať už oddělovala dvě znesvářená království nebo měla zabránit vstupu kozám, jedno je jisté; dnes už ji nenajdeme. Zato najdeme parádní sopečnou krajinu, kouzelné pláže žlutého písku, laguny, nejvyšší vrchol ostrova...