Nejjižnější cíp ostrova Jandía je takový svůj (polo)ostrov na ostrově. Je jiný. Od zbytku ostrova se liší a je i vizuálně oddělen proužkem písečných kopců, které se jinde nevidí. Ono se taky z geologických výzkumů jeví, že kdysi kdysi tohle území o velikosti 200km2 opravdu bylo samostatným ostrovem o velikosti dnešního ostrova La Gomera. Ke spojení došlo, jak jinak, výbuchem vulkánu Jandía. A tak dnes můžeme doputovat k majáku až na samém konci ostrova, aniž bychom nohu v oceánu smočili. Pravda, boty nebo kola ale budeme mít pěkně zaprášené, asfaltka sem zatím nevede, a to přidává na kouzlu konce světa.

 

Jandía je ten ocásek na jihu

Archeologické výzkumy zase dokládají existenci šest kilometrů dlouhé zdi vystavěné z kamenů napříč celým ostrovem. Ať už oddělovala dvě znesvářená království nebo měla zabránit vstupu kozám, jedno je jisté; dnes už ji nenajdeme. Zato najdeme parádní sopečnou krajinu, kouzelné pláže žlutého písku, laguny, nejvyšší vrchol ostrova a taky jedno z nejoblíbenějších turistických letovisek, Morro Jable. Není se co divit, ze 150 km pobřeží poloostrova připadá 70 km na pláže. Nádherné pláže. Ať jsou to ty turisticky profláknuté s parkovištěm opodál nebo ty ukryté mezi skalami, kam moc lidí nepřijde. 

Morro Jable a jeho městská pláž

 

Nekonečné písky Playa de Sotavento

tady se člověk vyblbne

Playa de Sotavento je vlastně série asi 5 pláží. Příliv a odliv si tu hraje s pískem, vytváří a zase maže laguny, řeky a potůčky. Člověku to nedá a taky si hraje. V jeden moment jsem se podívala kolem sebe a všichni blbli. Paráda je třeba „jezdit“ na přílivovém proudu v ústí laguny. To je bezpečné. Nebo pozorovat volavky a další brodivé ptáky, jak fikaně loví v mělčinách laguny rybičky, profíci. Tyhle slané mokřady jsou bohaté ekosystémy.

 Playa de Cofete, kilometry a kilometry jemného písku, vlny a vlny, výhledy nad výhledy. Tady se člověk může zastavit a prostě se jen hodiny kochat. Kromě pláže a fajnových výšlapů v okolí je tu taky mysteriózní Casa Winter. Opravdu šlo o strategicky umístěné útočiště nacistických pohlavárů, navigační věž pro letadla, přístav pro ponorky, kliniku plastické chirurgie, která dávala válečným zločincům novou identitu? Kdo ví? Mnohé tomu naznačuje. Místní prý po válce viděli, jak ze skály El Islote u pláže "vyrůstají" vojáci v uniformách. Při přílivu, kdy je hladina vody výš, může prý pod skálu zajet ponorka. Také se říká, že pobřeží a rezidenci spojuje prostorná podzemní vulkanická puklina. A další a další příběhy. 

 

Pico de Zarza, Casa Winter, El Islote na pláži

 

Jedno je jisté, Fuerte je tak trochu mimo a jižní cíp ostrova je ještě izolovanější. Takže ideální na to tropit nějakou neplechu nebo nebýt rušen. A to platí stále, ráj dodávkářů, alternativců, free spirit všeho druhu, naturalistů či nudistů či vyznavačů svobody těla, surfařů, huličů, alkoholiků, a tak dál, domyslet si už může každý, co chce:-)

 

Maják na jihu jihu. Tam, kde se setkávají vlny ze západu a vlny z východu. Jejich bujará síla do sebe narazí ... a rozplyne se do mírného pohupování.

 

Pohled od majáku zpět k nejvyšším vrcholům ostrova.

Od východního pobřeží k západnímu to tu není moc daleko...