První dojmy.

První dojmy po příletu a příjezdu jsou takové obojetné. Fuerteventura není jako La Palma, kde jsme si od prvního okamžiku připadali jak v rajské zahradě. Tady člověka z letadla vítají suché kopečky hnědavé barvy, azur oceánu a taky pohled z ptačí perspektivy na spornou architekturu turistických rezortů. Na pevnině pak sušina a sušina, kam oko dohlédne. Téměř nulová vegetace, sem tam vlající odpadky, čerstvý vzduch, příjemné teplo, nedostavěné bloky apartmánů, šutry. Ono je to všechno hezký a ne zas až tak moc hezký zároveň.

 

 

A po pár dnech člověk zjistí, že se mu to líbí čím dál víc a víc. (Teda kromě těch děsivě vyhlížejících a neobydlených kusů betonu, které měly být a asi nikdy nebudou apartmány. To měl někdo megalomanské plány, přišel si hrát s kamením a betonem a pak přišel finanční sešup a útlum.)

 

 

Oceán je úžasný. Někdy plný energie jak mladá nevybouřená tygřice. Jindy klidný, něžný až mazlivý jak kotě.

Sušina a šutry taky mají své kouzlo. Odvážné a odolné křoviny a pichláky se dokáží občas zazelenat a rozkvést květem pouště.

Terén umožňuje dokonalou svobodu pohybu. Všude vedou cesty a cestičky, jít se dá podél nekonečného pobřeží i do vnitrozemí.

Teplé večery zvou k večeři na zahrádce a sklence španělského vína a filozofování o krásách života. S vděčností.

Jak říkám, člověku se ti líbí čím dál víc a víc.