Kanáry jsou fascinující.

7 obydlených ostrovů, 7 rozdílných světů, 7 úžasných překvapení.

Stejně jako Azory, Madeira a Kapverdy, tedy ostrovy regionu zvaného Makaronésie, jsou všechny vulkanického původu. To, co vykukuje nad vody Atlantiku jsou vlastně špičky sopek staré miliony let. Každý z ostrovů je v jiném stadiu vývoje, života a zániku. Geologicky nejstarší jsou východní ostrovy (Fuerteventura, Lanzarote). Vznikly někdy před 20 miliony let a od té doby postupně odumírají. Větry a další přírodní živly obrousily kdysi ostré a vysoké štíty do podoby dnešních zaoblených kopečků. O ty se mraky nesoucí vláhu nezarazí, a tak je jen přelétnou a napíchnou se na štíty západních ostrovů a pokropí je životadárným deštěm a vláhou. Proto je na východě sucho. Občas si připadáte, jak kdybyste přistáli na Měsíci či Marsu. Minimální vegetace, větřík či vítr, kolem sušina v barvě písku a hnědi. Poušť a polopoušť.

Zato na západě to žije! Kromě banánových plantáží se můžete projít nefalšovaným lesem vavřínů, kde vám z větví kape vláha za krk. Obzvlášť ty menší ostrovy jsou jak tropické zahrady hýřící barvami, květinami a ovocem. Na druhou stranu počítejte s tím, že se budete muset všude drápat do prudkého kopce. La Palma, La Gomera, El Hiero a Tenerife jsou geologičtí mlaďouši, na svět přišli teprve nedávno, nějakých 10 milionů let a méně. A jejich vývoj stále ještě není u konce. V případě La Palmy a vulkánu Cumbre Vieja ho můžeme dokonce sledovat v přímém přenosu. Zápaďáci mají ještě ostré štíty, neohlazené, neobroušené. A tak takový výjezd k observatořím na vrcholu kaldery Roque de los Muchachos na La Palmě ve výšce 2426m.n.m obnáší 36 kilometrů zatáček jedné za druhou. Výhledy jsou dechberoucí, ale vysvětlujte to mému žaludku…

 

 

 I když ostrovy leží blíže k africkému pobřeží (Fuerteventura jen 100 km), patří španělské koruně. A to už od počátku 15. století, kdy francouzští rytíři Jean de Béthencourt a Gadifer de la Salle přistáli na Lanzarote a odsud započali svoji dost brutální kolonizaci dalších ostrovů pro Kastilii. Dnes jsou tedy součástí Evropské unie a můžeme sem letět na občanku.

 

 

	Island Capital Area (km2) Population (2010) Population Density (people/km2) El Hierro Valverde 268.71 10,960 40.79 Fuerteventura Puerto del Rosario 1,660 103,492 62.34 Gran Canaria Las Palmas de Gran Canaria 1,560.1 845,676 542.07 La Gomera San Sebastián 369.76 22,776 61.6 Lanzarote Arrecife 845.94 141,437 167.2 La Palma Santa Cruz de La Palma 708.32 86,324 121.87 Tenerife Santa Cruz de Tenerife 2,034.38 906,854 445.76
	Podle statistik zveřejněných na Wikipedii, žije na ostrovech přes 2 mil místních obyvatel a každoročně je navštívilo až sedminásobek turistů. Oproti 14milionům turistů v roce 2017 přijely v roce 2020 4miliony. Viz: https://www.statista.com/statistics/449189/yearly-number-of-international-tourists-visiting-the-canary-islands/ Přes 80% obyvatel si mezi sebe rozdělí Tenerife a Gran Ganaria. Co se týče rozlohy, je Fuerteventura se svými 1,660 km2 druhým největším ostrovem, co do populace ale až čtvrtým. Jedno je jisté, počet koz o nějakých 20 tisíc převyšuje počet obyvatel. Je také nejdelším z ostrovů, 97 km dělí jižní a severní pobřeží. Nejvyšší vrchol je 807 metrů vysoký Pico de la Zazra, neboli Vrchol trnitého křoví. Hlavním městem je Puerto del Rosario neboli Přístav růží. Toto romantické jméno však nese až od roku 1957, do té doby šlo o Puerto de Cabras neboli Přístav koz. To, řekla bych, hezky naznačuje, jak moc tu bývalo živo…😊
	Rok                    Populace Kanárských ostrovů 1768                    155,763 1842                    241,266 1900                    364,408 1940                    687,937 1960                    966,177 1981                    1,367,646 1990                    1,589,403 2000                    1,716,276 2010                     2,118,519 2019                    2,153,389